Národní zemědělské muzeum v Praze

Věc: posouzení projektu středověké město a hrad Faber

Národní zemědělské muzeum v Praze posoudilo shora uvedený projekt manželů Vladimíra a Ivany Pěnkavových - středověké město a hrad Faber z pohledu našeho odborného zaměření a na základě dobrozdání, které tvoří přílohu č. 1 tohoto dopisu, doporučuje udělit tomuto projektu záštitu české komise pro UNESCO.

Ing. Antonín Hájek, CSc.
ředitel NZM

Příloha č. 1

Homo faber atque ludens

Současný přetechnizovaný svět plný spěchu a shonu symbolizovaný počítači, internetem, mobilními telefony a jinými technickými pomůckami většinu lidí stresuje. Lidé se jim podvědomě brání a vyhledávají takové aktivity, které probíhají v poklidu a nemají s technikou nic nebo jen velmi málo společného. Proto získala takovou oblibu v těchto letech masové presentační akce typu lidových zábav. Mezi nimi patří k nejpopulárnějsím rekonstrukční akce, jejichž cílem je ukázat život v bližší či vzdálenější historii. Stále větší počet měst, hradů a zámků i muzeí včetně skanzenů přistupuje k této formě presentace. Tyto slavnosti, často trvající řadu dní, mají značný ohlas. Návštěvníci si na nich výborně odpočinou, pobaví se i se poučí.

Způsob provedení bývá velmi rozmanitý od "divadelního" ztvárnění skutečného či vymyšleného příběhu až po věrné dobové rekonstrukce. Velmi cenné je zejména to, že návštěvník má možnost nasávat dobovou atmosféru, kterou jen obtížně pozná z knih. Tuto atmosféru tvoří řada drobností, detailů. Řada pořádajících organizací si ani neuvědomuje, že se podílí na vytváření historického povědomí at’ již v obecné rovině o dějinách středověku jako celku či o minulosti konkrétního města či hradu. A právě v tom spočívá ošidnost takovýchto slavností. Velká část z nich totiž vytváří zkreslený obraz o naší minulosti. Nejde přitom ani tak o fabulaci konkrétního příběhu, který nese děj celé slavnosti, ale o činnosti obyčejných lidí řemeslníky počínaje a městskou spodinou konče. Jejich prostřednictvím se návštěvník seznamuje s hmotnou i duchovní kulturou minulosti. Na nich záleží, zda toto poznání bude pravdivé či falešné.

Řada organizátorů slavností bere dobové řemeslníky pouze jako kolorit pro soudobé prodejní stánky a soudobá kulturní vystoupení. Jen málo z nich si uvědomuje, že je možno vytvořit plnohodnotnou, ve všech aspektech srovnatelnou protiváhu současných aktivit i pro středověkou realitu. Tuto protiváhu ovšem již nemůže vytvořit amatér. Zde je nutný vysoce profesionální přístup. Po roce 1989 se vytvořila řada skupin, které jsou schopny revokovat atmosféru středověkých slavností i všedního dne středověku. Záhy však došlo mezi nimi ke specializaci. Velká část se věnuje efektnějším "hrám na středověk" plnou rytířských příběhů, šermířských soubojů, příjezdů králů apod. a jaksi stranou zůstává ten běžný každodenní život. Zde velmi často nastupovala improvizace. Pouze některé skupiny si daly práci a zajistili lidi se znalostí původních pracovních technologií tak, jak to dělají běžně ve skanzenech. Nicméně pamětníka středověku bychom asi stěží nalezli a technologie konce 19. století se přece jen od té středověké liší. Proto musela nastoupit v podstatě vědecká rekonstrukce středověkých výrobních postupů. To je ovšem práce vysoce odborně náročná nejen intelektuálně, ale v neposlední řadě i finančně. Presentace historických řemesel v tom provedeni, v jakém ji předvádi Faber patři k tomu nejlepšímu, co na tomto poli v ČR existuje.